16) Kevin

      Cíl projektu byl jasně daný. Najít osoby s paranormálními schopnostmi a zkoumat možnosti využítí jejich potenciálu, zejména v oblasti ovládání podvědomí a vším, co s tím souvisí. Ideální vize byla vyvinout tréninkový program a vycvičit celou jednotku telepatů, kteří by byli schopni ovládat nepřítele a jeho mysl.
     Vybrali jsem do projektu šedesát lidí s paranormálními schopnostmi a začali zkoumat jejich možnosti. Bohužel, dvanáct z nich se ukázalo být pouhými podvodníky. Neuměli nic a museli být zlikvidováni, neboť projekt Telepat měl nejvyšší možnou míru utajení. Zbylých osmačtyřicet jedinců jsme rozřadili do skupin podle jejich zaměření i schopností. Nejhorší skupina, v níž bylo 10 jedinců nedosahovalo výsledků, které jsme požadovali, a byla pro nás tedy jen ztrátou času. Bohužel, i těm jsme museli dát vypít nápoj, po němž se již nikdy neprobudili. Zbylo nám osmatřicet osob, z nichž elitní osmička vykazovala výborné výsledky. Již tehdy ale všechny zcela převyšoval Kevin Antiltop. Pocházel odněkud ze severu a zaujal už na první pohled nakrátko střiženými blond vlasy a velkou postavou. Byl velmi pohledný a dokázal si vás během chvíle získat svým bezelstným pohledem. V oblasti telepatie dokázal hodně a hlavně - velice rychle se učil a zlepšoval…

____________________________________________________________________________________________________________________________________________________

 

17) Spolucestující

     „Předvedl jsem vám pouze iluzi. Jinými slovy, splnil jsem vaše přání. Ptal jste se, jestli jsem kouzelník. Nejsem kouzelník. Já plním přání lidí a dávám jim možnost žít z jejich snů a fantazií. Jsem na tom v určitém směru stejně jako spisovatel.“
     To znělo zajímavě. Zřejmě přede mnou seděl filmový režisér nebo někdo z mediální branže. To mne nenapadlo, ale sedělo to na něj přesně.
     „Chápu. A kam jedete, za obchodem?“ zeptal jsem v domnění, že z něj dostanu víc.
     „Myslím, že nechápete, ale to nevadí. Nejedu za obchodem. Jedu domů. Vracím se tam odkud pocházím, abych předal svojí práci zase někomu jinému. Já končím, přišel už můj čas.“
     I když spolucestující obratně mlžil, začínalo mi být jasné, odkud vítr vane. Byl to člověk z mediální branže, zřejmě pěkně zazobaný, co se rozhodl skončit a v klidu užívat své vydělané milióny. Mohl by to být i herec, blesklo mi hlavou. Jeho tvář jsem sice neznal, ale neobával bych se svěřit mu hlavní roli. Mohl by hrát charakterní postavy, nejlépe nějakého generála či aristokrata. Charisma a chování měl prvotřídní.
     „Neurazte se, ale tipoval bych vám tak kolem padesáti let. Na důchod jste ještě mladý...“ nadhodil jsem odlehčeným tónem pomyslnou udičku, a čekal jaká ryba zabere. Zabrala velká ryba, protože odpověď mého spolucestujícího mne zarazila…




____________________________________________________________________________________________________________________________________________________

18) Tajemný krystal

     „Jste zlý a ublížíte nám?“ zeptal se bezelstně Jakob.
     „Nejsme zlý a neublížím vám.  Jen tak chráním vesmír i vaši civilizaci. Netušíte, co všechno krystal umí. Lidé na Zemi nejsou ještě dostatečně duchovně vyspělí, aby mohli krystal používat.“
     „Co s námi uděláte?“ pravil s obavami profesor Vogel.
     „To je těžká věc. Na Zem už se vrátit nemůžete. Budete muset zůstat zde, v Severní části vesmíru.“
     „To ne,“ zhrozil se malý chlapec.
     „Bude o vás výborně postaráno a poznáte mnoho nového...“
     „Počkejte, Haime! To přece nejde! Co se týče mne, jsem už starý a nikoho nemám. Na mne nezáleží, ale ten hoch... Ten hoch se přece musí vrátit na Zem. Má tam rodiče a má ještě celý život před sebou.“
     Haim Vivid si prohrábl své černé, na pěšinku česané vlasy: „Nedá se nic dělat. Budete muset zůstat tady. Oba. Není možnost, jak chlapce dostat zpátky. Cestuje se pomocí krystalů, které tvoří cestovní brány.“
     „Ale krystal přece zůstal na Zemi, tak bychom chlapce mohli poslat zpátky!“
     Haim svěsil ruce do klína a bylo na něm vidět, jak ho celá záležitost trápí. Odehrávalo se v něm velké dilema. „Nejde to. Vážně ne. Tady je opět vidět, jak ten, kdo o krystalu nic neví, může být nebezpečný. Chlapec jako majitel krystalu nezapnul funkci, která zajistí, že když se přesunete do jiné cestovní brány, krystal z drobným zpožděním přicestuje za vámi.“
     „A jak ji měl asi zapnout, když jste nás přitáhl násilím?“ téměř se rozhněval profesor.
     „Já vím, já vím. Nerozčilujte se. Bylo to celé hektické...“
     „Pane profesore, já už nechci hrát. Já už chci domů,“ obrátil Jakob svoje dětsky nevinné oči na starého muže.
     Ten jenom pokrčil rameny.
     „Podívejte, je to tak. Krystal se NESMÍ dostat do rukou pozemšťanů. Vás jsme eliminovali a krystal leží v profesorově domku na stole. Což je dobré. Krystal je aktivní a odblokovaný. Otevřu v něm cestovní bránu, přesunu se na Zem, zapnu v něm cestovní funkci, přesunu se zpět sem a krystal pocestuje za mnou.  Tím to všechno bude skončené!“
     „To nemyslíte vážně!“ rozohnil se profesor: „Tak proč nevezmete hocha s sebou a nenecháte ho na Zemi? Zpátky se už můžete vrátit sám i s krystalem!“

 

 KOUPIT KNIHU: Povídky z jiné dimenze