8) Černá rokle

     Přesto od doby, co jsem se vrátil z rokle, byla spoustu věcí jinak. Můj život sice vypadal stejný jako dřív, ale nebyl. Šlo o maličkosti, ale tak zásadní, že jsem sám začal pochybovat o svém zdravém rozumu. Například můj pes se nyní jmenoval Alan a já bych dal duši za to, že předtím, než jsem prošel roklí jmenoval Azor. Výročí svatby máme podle mojí ženy, máme 23. května, ale já moc dobře vím, že jsme se brali o tři dny dříve. Tohle mi nikdo nemůže vymluvit. Každý si přece přesně pamatuje, kdy měl svatbu. Nesedělo mi více drobností v životě a byl jsem z toho zmatený. Manželka i přátelé ke mně byli shovívaví a snažili se mi vysvětlit, že to není nic neobvyklého, když je někdo z přepracovanosti lehce dezorientovaný. Prostě jsem prý přepjal svoje síly v práci a odrazilo se to v určitých detailech na mé psychice.
     Začal jsem proto navštěvovat psychologa doktora Alana Smithe, který měl praxi na ranči daleko za městem. V klidném prostředí venkova se uvolníte a přijdete na jiné myšlenky. Navíc byl doktor Smith výborný člověk. Rozebírali jsme můj problém do nejmenšího detailu a bavili se spolu o všem možném. Přesvědčil mne, že psychická únava může přijít na každého a že v dnešní době, která je plná pracovního shonu, stresu a strachu o živobytí není ničím neobvyklým. V ojedinělých případech pak může vést až k určité zmatenosti v realitě a dezorientaci v životních detailech, což prý byl můj případ. Už mi nevadilo, že můj pes se jmenuje Alan namísto Azora a nepřikládal jsem velkou důležitost tomu, že výročí svatby slavíme 23. května – nikoli o tři dny dříve. Akceptoval jsem tyto detaily a můj život se vrátil do starých kolejí. Manželka i přátelé si oddychli a já začal žít opět normální život.
     Ovšem jen do doby, než u mně zazvonil Edgar…

__________________________________________________________________________________________________________________________________________________

 9) Mesiáš 
 

     Není mnoho dnů v životě, ve kterých se ráno probudíte, čekáte obyčejný pracovní den jako jsou stovky jiných, které už jste prožili... ale večer jdete spát a je z vás jiný člověk. Přes den se stane něco, co přehodí výhybky osudu a už se vezete na jiné koleji. Mou osudovou výhybku přehodil člověk, který vypadal napůl jako vandrák a napůl jako špatně vykreslená karikatura zkrachovalého umělce. Měl na sobě černý oblek, který byl před časem jistě parádní, ale teď vypadal značně ošuntěle. V klopě měl zastrčenou červenou růži. Vypadala jako čerstvě utržená a ostře kontrastovala s ošuntělým oblekem i s neholenou a životem strhanou tváří neznámého podivína. Vypadal, jakoby toho měl za sebou dost. Přišel mi jako zkrachovanec, co hodně zažil a teď je totálně na dně. Já se s tímhle individuem vůbec nechtěl kontaktovat, ale náhoda tomu chtěla, že jsme skončili u jednoho stolu…

__________________________________________________________________________________________________________________________________________________

 10) Venkovský doktor

     „Vstupte!“ ozvalo se odkudsi, až to Goodenloowa zarazilo.
     „Hmm. Pěkný efekt,“ pomyslel si. „Jistě tady má někde zabudovaný mikrofon, ale vypadá to jakoby mluvil odněkud shůry. Je to podvodník!“
     S utkvělou myšlenkou, že se pokusí McGregora usvědčit při jeho šarlatánských kejklích otevřel doktor John Goodenlow dveře a vstoupil do příbytku jasnovidce.
     To, co spatřil, byl pro něj šok. Čekal všechno možné, ale tohle ne. Čekal, že se před ním obejví McGregor zahalený v čarodějnickém rouše, místnost bude celá laděná do atmosféry tajemna, všude kolem skleněné koule a v koutě bude spát starý černý kocour. Absolutní opak byl pravdou! McGregor byl oblečený dle poslední módy do nejlepšího obleku a seděl za moderním pracovním stolem, na kterém byl počítač, tiskárna, špičkový managerský telefon a ještě nějaká elektronika, zřejmě pro on-li video konference. Celá místnost byla v podstatě velice komfortně vybavenou kanceláří, jakou můžeme vídat u těch nejmovitějších právníků.
     „Copak? Jste překvapený? Čekal jste snad, že budu v čarodějnickém rouše?“ usmál se McGregor a vyzval pohybem ruky doktora, ať se posadí naproti němu do rozměrného, na první pohled luxusního koženého křesla.
     Goodenlow se nezmohl na jediné slovo a doslova mechanicky se posadil.
     „Tak co vás za mnou přivádí, pane doktore?“ zeptal se lakonicky jasnovidec.
 

 KOUPIT KNIHU: Povídky z jiné dimenze